Stresujete se? Dopřáváte si pochutiny, všeobecně označované jako nezdravé? Kouříte? Nadužíváte léky, zvláště nesteroidní antirevmatika? Pokud navíc žaludek trápil i vaše rodiče, jste vhodným adeptem pro vředové onemocnění.
Za to, že si víceméně pohodlně žijeme v civilizovaném světě, platíme daň. V průběhu života onemocní více než polovina populace vředovou nemocí žaludku, duodena, nebo refluxní nemocí jícnu. Tyto choroby patří mezi tzv. peptická onemocnění. Pod pojmem peptický vřed rozumíme defekt sliznice pronikající svalovou vrstvou sliznice. Menší a plošší útvar, nepronikající touto slizniční vrstvou, se pak nazývá eroze. Vřed obvykle najdeme ve sliznici, kde je přítomna volná kyselina chlorovodíková. Ekvivalentem peptického vředu je bulbitida – zánět části dvanáctníku sousedící se žaludkem. Zajímavé je, že zatímco peptický vřed dvanáctníku postihuje nejčastěji muže mezi 20. a 40. rokem, u žaludečního vředu je to u mužů i žen vyrovnané.
Když bolí žaludek...
Pro vředovou nemoc je příznačná bolest v oblasti nadbřišku nebo vpravo od střední břišní čáry, která se může šířit až pod pravý žeberní oblouk. Někdy si ji pacienti pletou se žlučníkovým zánětem. Obtíže jsou často sezónní a zhoršují se zvláště na jaře a na podzim.
U vředů dvanáctníku se bolest vyskytuje nejčastěji nalačno, někdy může nemocného i vzbudit ze spánku. Bolest ustupuje zpravidla po jídle a po lécích (antacida). U žaludečních vředů nejsou projevy tak výrazné, na rozdíl od vředů dvanácterníku se však bolest v nadbřišku objevuje těsně po jídle, nalačno naopak mizí.
Mezi další příznaky patří pálení žáhy, říhání, zácpa, nechutenství, nucení na zvracení nebo zvracení. Známkou aktivity této nemoci je spavost a únava.
Jak vlastně vzniká vřed
Lékařská věda nabízí několik příčin, ale všechny by se daly shrnout stručnou charakteristikou: vřed vzniká, když agresivní faktory převáží nad faktory ochrannými.
Mezi agresivní činitele patří
kyselá, pepticky aktivní žaludeční šťáva, zjednodušeně hovoříme o kyselině, která aktivuje pepsinogen na účinný, proteolyticky aktivní pepsin.
Jedním z hlavních patogenů je
Helicobacter pylori – bakterie, vyvolávající zánět sliznice žaludku i duodena. Jak lékaři rádi říkají, stejně jako datel vyklovává otvor jen v nemocném stromě, tak i peptický vřed vzniká jen ve sliznici oslabené zánětem. V naší populaci se protilátky proti H. pylori nalezly u téměř 70% obyvatel. Ovšem ne každý infikovaný onemocní peptickým vředem.
Prokazatelný vliv na tvorbu vředů mají dnes hojně používaná
nesteroidní antirevmatika a kyselina acetylosalicylová. Tyto léky mění chemickou skladbu žaludečního hlenu, který chrání sliznici před působením kyseliny chlorovodíkové.
Káva (s kofeinem i bez kofeinu),
alkohol a nápoje s kyselinou citrónovou provokují zvýšení produkce žaludeční kyseliny. Ačkoli žádné studie neprokázaly, že některý z těchto nápojů přispívá k vředům, pití více než tří šálků kávy denně může zvýšit náchylnost k infekci H. pylori.
Nikotin zvyšuje sekreci kyseliny, redukuje produkci prostaglandinů a bikarbonátu a snižuje slizniční prokrvení.
Biliární reflux. To je stav, při kterém se vrací obsah dvanáctníku do žaludku a působením žlučových kyselin a proteolytických pankreatických enzymů porušuje obranyschopnost sliznice
Genetické faktory mohou vést ke zvýšené produkci kyseliny, slabosti hlenové vrstvy nebo produkci nedostatečně ochranného hlenu a mohou zvyšovat citlivost jedince vůči účinkům H. pylori.
A konečně
stres. I při něm dochází k poruše prokrvení žaludeční sliznice.
Rekordman v přežití
Helicobacter pylori je názorným příkladem adaptace živého organismu na extrémní životní podmínky. Může žít i ve velmi kyselém prostředí - pH až 1. Před objevením H. pylori se věřilo, že v žaludku je sterilní prostředí. Infekce touto bakterií je nejrozšířenější lidskou infekcí. Poprvé byly popsány spirální mikroorganismy v žaludku savců a člověka v roku 1893, před rokem 1983 se mikrob nazýval CLO (Campylobacter-like organism), do roku 1987 se označoval jako Campylobacter pyloridis a po lingvistické kritice se od roku 1989 jmenuje Helicobacter pylori (mimochodem, od rodu Campylobacter se liší morfologicky i biochemicky, sekvencí RNA i strukturou mastných kyselin). Vývrtkovitý tvar bakterie umožňuje průnik slizniční membránou žaludku a zachycení v místě, kde je schopna způsobit různé typy poškození. H. pylori produkuje mnoho toxinů, které způsobují zánět a v neposlední řadě je jeho působení spojeno i s rakovinou žaludku. Ve vysoce kyselém prostředí žaludku se mu dobře daří díky produkci enzymu ureázy, která vede k produkci amoniaku, neutralizujícího kyselinu a zajišťujícího jeho přežití.
Vyšetření už se nemusíte bát
Dříve hojně používané rentgenové vyšetření jícnu a žaludku bylo nahrazeno
vyšetřením endoskopickým.
To umožňuje přímý barevný pohled do dutého orgánu, umožní odebrat vzorky na histologické či mikrobiologické vyšetření a v případě komplikací – jako např. krvácení- umožní okamžité ošetření poškozené sliznice. Základem endoskopu je ohebná trubice, jejíž koncovou část je možné řídit do všech směrů – nahoru, dolů, doprava i doleva. Trubicí procházejí světelná vlákna, kterými je veden obraz z jícnu, žaludku a dvanáctníku na monitor. Nejnovější videoendoskopy mají vlákna nahrazena mikročipem.
I v gastroskopii udělala věda obrovský pokrok. Tuhý (rigidní) gastroskop byl poprvé použit v r. 1932, v současné době se používají výhradně plně ohebné (flexibilní) přístroje, jejichž šířka je asi 10 mm a zavádějí se ústy.
Nejnovější přístup se nazývá
transnasální endoskopie. Přístroj je do žaludku zaváděn nosem. Jeho průměr je 5,9 mm. Tento ultratenký přístroj byl umožněn vynálezem tzv. CCD čipu (charge coupled device) s vysokou rozlišovací schopností, který nahradil výše zmíněná světelná vlákna.
Klasické
endoskopické vyšetření ústy se tak dnes na řadě pracovišť nahrazuje komfortnějším
transnasálním způsobem bez nucení na dávení a říhání, bez kašle, bez nutnosti podávání léků do žíly před vyšetřením. Tím, že se nový ultratenký transnasální endoskop nedotýká kořene jazyka, obchází citlivost oblast jazyka i měkkého patra, nezpůsobuje bolestivý tlak v krku. Umožní během vyšetření si povídat s vyšetřujícím lékařem a vyšetření lze sledovat na monitoru. Krátce po vyšetření je také možné jíst a pít.
Léčba
V minulosti se v léčbě vředů využívala pouze antacida – látky neutralizující žaludeční kyselinu, vysvětluje MUDr. Jungwirthová. Později léky mírně tlumící žaludeční sekreci. Není proto divu, že běžným přístupem u nekomplikovaného vředu do 60. - 70. let 20. století byly operace žaludku. V posledních 20 - 30 letech je tento postup již zcela výjimečný, operují se pouze komplikace vředové nemoci, jako penetrace vředu a endoskopicky neřešitelné stavy. Diagnostika a léčba peptických vředů se z rukou chirurgů postupně přesunula do rukou gastroenterologů. I krvácení z vředu je možno zastavit pomocí instrumentaria používaného při endoskopickém vyšetření.
Chirurgická léčba vředů byla nahrazena léčbou konzervativní, medikamentosní a endoskopickou.
Jelikož peptický vřed je ve většině případů způsoben vlivem kyseliny chlorovodíkové na žaludeční sliznici a infekcí Helicobacterem pylori, léčba musí pokrýt obě tyto příčiny. Mezi léky, které snižují tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku, patří antagonisté H2 - receptorů a inhibitory protonové pumpy. Ty se užívají v kombinaci s antibiotiky.
Klid a dieta
Pokud vám lékař diagnostikuje peptický vřed, nezbývá než pozměnit životosprávu. Naordinovat si zvláště klid a dostatek spánku. A kritickým okem zhodnotit svůj dosavadní jídelníček. Zcela nevhodná je konzumace pochutin, které stimulují sekreci žaludečních šťáv. Proto je lepší omezit pití kávy, alkoholu a silného čaje. O smažených a kořeněných pokrmech snad ani nebudeme hovořit. Pokud nehodláte úplně přestat s kouřením, je dobré aspoň ho omezit na minimum. Velmi opatrně byste měli zacházet s tzv. ulcerogenními léky, čili léky s kyselinou acetylsalicylovou, nesteroidními antirevmatiky (např. ibuprofen) a kortikoidy.
