Transnasální gastroskopie – snadné jako nikdy

   Na rozdíl od dosud používaných endoskopů se při gastroskopii, tedy prohlídce horní části zažívacího traktu, gastroskop nezavádí ústy, ale nosem. Jistě, není to úkon, po kterém by člověk sám od sebe zatoužil, ale když nelze jinak, představuje pro pacienta podstatně menší zátěž a větší komfort než „klasická“ gastroskopie prováděná ústy.

  Nové endoskopické metody na vyšetření jícnu, žaludku a dvanáctníku se pacienti nemusí bát. Srovnávat může jeden z pacientů primářky MUDr. Anny Jungwirthové, specialistky na toto vyšetření v našem sanatoriu. Mladého stavebního inženýra Václava Šmilauera již delší dobu trápí reflux čili návrat části žaludečního obsahu zpět do jícnu, lidově známý jako „pálení žáhy“. V jeho případě se však projevuje tak silně, že aerosol z drobných kapének žaludečního obsahu dráždí dýchací cesty a způsobuje pacientovi opakované záněty nosohltanu a kašel.

   „Protože ho pacientovi zavádíme nosem, obejdeme kořen jazyka, jehož dráždění představuje při perorální gastroskopii největší problém. U pacientů tím vyvoláváme dávivý reflex, kašel i říhání, což není nic příjemného ani pro ně ani pro nás. Zavedení endoskopu nosní dutinou je z tohoto důvodu šetrnější, tak šetrné, že předem ani nepodáváme jinak obvyklá sedativa.“

   Přesně tak probíhá i krátká příprava ing. Šmilauera. Po aplikaci nosních kapek a gelu, usnadňujících průchod endoskopu, pacient s nehraným úsměvem ulehá na bok a dr. Jungwirthová nastavuje obrazovku endoskopu tak, aby na ni viděl i on. Může tak sledovat, jak sonda putuje nosem kolem hlasivek a po krátkém polknutí se bez jakýchkoliv problémů dostává do jícnu. „Všechno v pořádku?“ ptá se paní primářka a chválí pacienta, jak pěkně spolupracuje. „Úplně v pohodě,“ odpovídá vyšetřovaný pacient. „Vidíte, další obrovská přednost transnasálního endoskopu. Pacienti mohou normálně mluvit, komunikovat s lékařem i personálem, takže jsou pochopitelně i klidnější. Jeden si takhle dokonce vyřídil i hovor z mobilu,“ vzpomíná s úsměvem MUDr. Jungwirthová.

   Mezitím probíhá rutinní vyšetření, odebrání vzorků ze sliznice žaludku i dvanáctníku a ing. Šmilauer se zájmem sleduje své vlastní útroby. „Tohle mi předtím nedovolili,“ pochvaluje si a lékařka, když vidí zájem, komentářem nešetří. Poslední vzorek a sonda endoskopu se vydává na zpáteční cestu. Nikterak „zmordovaný“ pacient se pomalu posazuje, osušuje si nos, bez jakýchkoliv problémů vstává, obléká se a následuje lékařku do pracovny.    „Vidíte, vůbec žádné komplikace,“ upozorňuje paní primářka. „Krk zůstal v klidu, nebolí, pacient, který vyšetření podstupuje nalačno, se už krátce po něm může najíst. A protože jsme nepodávali sedativa, mohu s ním teď rozebrat výsledek vyšetření, dohodnout se na dalším postupu. Ani nepotřebuje nikoho jako doprovod a když chce, může se vzápětí po vyšetření vrátit k běžné denní aktivitě i do práce.“ Ing. Šmilauer její slova potvrzuje: „Cítím se úplně v pohodě, nebylo to nic strašného. S tím předchozím vyšetřením ústy se to vůbec nedá srovnat. Fakt dobrý.“

   Toto „ukázkové“ vyšetření sice shodou okolností vyšlo na ideálního pacienta, mladého muže a sportovce zvyklého na určité nepohodlí, ukázněného a disciplinovaného, ale stejně bez problémů probíhají i ostatní vyšetření. MUDr. Jungwirthová, která se endoskopii věnuje již přes patnáct let, vlastní novou sondu pro transnasální gastroskopii od roku 2006. Zatím s ní provedla několik tisíc vyšetření (2800 vyšetření ke dni 1. září 2008) a nový přístroj si nemůže vynachválit. Nejenže má radost z toho, jak dobře její pacienti bez výjimky vyšetření snášejí, na rozdíl od klasické gastroskopie, ale tenčí sonda umožňuje snazší průnik i užšími místy trávicího traktu a lépe se s ní při prohlídce manévruje. Lékař si díky tomu může udělat přesnější obrázek o stavu pacienta, aniž by ho nějak „trápil“. Pokud by pacient z nějakého důvodu nemohl podstoupit vyšetření nosem, lze sondu zavést ústy, samozřejmě příjemněji než obvyklý silnější endoskop.

   Endoskopické pracoviště Sanatoria sv. Anny se může běžným používáním tohoto transnasálního endoskopu pochlubit jako jediné v ČR, v některých dalších zařízeních ho lékaři zatím teprve testují. Přesto není nedostupné. Do Sanatoria sv. Anny se můžete objednat i bez doporučení jiného lékaře, čekací doby se pohybují mezi 10 – 14 dny, urgentní případy nečekají vůbec. A hlavně – i tento úkon hradí zdravotní pojišťovny v plném rozsahu stejně jako každou jinou gastroskopii.